Trocha historie

Lokální trať Velké Březno – Lovečkovice – Verneřice / Úštěk byla vystavěna na přelomu let 1889/1890 akciovou společností vzniklou z místních podnikatelských kruhů s původním německým názvem Localbahn Grosspriesen-Wernstadt-Auscha (L.G.W.A.) a byla slavnostně předána provozu 18.8.1890. Její vyjímečnost spočívala a u dochovaného úseku spočívá v absolutním přimknutí se k rázu a profilu krajiny stoupající udolím Lučního potoka od toku řeky Labe v nadmořské výšce 149 m.n.m. , až na náhorní planinu u bývalé zastávky Mukařov ve výšce 576 m.n.m..To celé na délce pouhých 15 km, za cenu značného stoupání, překračujícího běžně 40 promile a bez pomoci velkých mostních či tunelových staveb. Nejmalebnější úsek ze dna údolí ve Velkém Březně, až do pouhých 6 km vzdálených, avšak o 150 metrů výše položených Zubrnic , se naštěstí podařilo zachovat do současnosti. Lokálka zažívala v běhu dějin své silné i slabé stránky, avšak ten nejčernější den přišel s počátkem roku 1978, kdy nejvyšší státní představitelé rozhodli že trať již nevyhovuje „moderní“ době a bude na ní zastaven veškerý provoz. Dne 27.5.1978 vyjely vlaky naposledy.

Naštěstí spoustě lidí nebyl osud tratě lhostejný a v rámci tehdejších možností vznikla snaha o zachování alespoň části tratě pro rádoby muzejní provoz v rámci vzniku Skanzenu lidové architektury v Zubrnicích. Sice se až do roku 1992 nepodařilo provoz obnovit ,ale díky této aktivitě byl zachován dnes provozovaný úsek. V roce 1993 vzniklo současné sdružení Zubrnická museální železnice a v tom samém roce 1993 vyjely na krátkou dobu několika měsíců první „muzejní“ vlaky. Celý proces byl završen rokem 2010, kdy se podařilo trať a její zbytky konečně naším občanským sdružením odkoupit a po nutných legislativních krocích a uvedení tratě do „normového“ stavu i slavnostně zahájit sezónní turistický provoz, kterého součástí je též železniční museum na nádraží v Zubrnicích a expozice historické parní vodárny na nádraží Ústí n.L. – Střekov.