Akumulační lokomotiva A920

 

Parní akumulační lokomotiva A920

V roce 1993 za poměrně dramatických okolností obohatila naši sbírku parní akumulační lokomotiva.

Co předcházelo tomuto kroku?

Známý výrobce průmyslových lokomotiv Orenstein Koppel vyráběl kromě mnoha parních také tzv. akumulační lokomotivy. Ty se od parních odlišovaly absencí topeniště, neboť stlačenou páru obdržely z cizího zdroje. Provoz lokomotiv byl levný a hlavně bezpečný (bez úletu jisker), proto se používaly v nebezpečných továrních prostorech. Stroj výrobního čísla 11873 byl vyroben v roce 1929 pro Srbské ministerstvo války (muniční továrnu). K nám se dostala až během II. světové války a sloužila v bývalé Schichtově továrně v Ústí n. L. V polovině padesátých let park akumulačních lokomotiv rozmnožily stroje typu 1435CS40A z firmy ČKD. Po dodání moderních akumulačních lokomotiv od firmy Henschel v r. 1986 byl „papiňák“ bez využití a stával na konci odstavné koleje. Tam ho bohužel značně zdevastovala souprava ujetých vozů. Dlouhá léta jsme ho pak vídávali spolu s mladšími „čtyřicítkami“ rezivět pod střekovskou lávkou. Počátkem devadesátých let jsme již sháněli první exempláře historických kolejových vozidel pro muzejní dráhu do Zubrnic. Papiňák však stále zůstával mimo naši pozornost, takové vozidlo se přece nedá pro lokálku použít. V září 1993 se celý konvoj vraků objevil na jiném místě závodu, což byla neklamná známka toho, že čas pozemské existence pozůstatků všech lokomotiv se počítá na hodiny. Protože o „papiňák“ neprojevil dosud nikdo ze specializovaných muzejních organizací zájem, rozhodli jsme se jednat. To už se řezaly Kolbenky. Vedení podniku však příliš pochopení nesdílelo, nicméně likvidující firmu se podařilo přesvědčit o změně pořadí řezání a „papiňák“ i my jsme získali čas. Bylo nutno rychle sehnat zhruba stejné množství šrotu. Volba padla na neprovozního „Kocoura“ odstaveného v Zubrnicích. Ještě během přepravy na Střekov z něj byly demontovány některé náhradní díly, které by bylo škoda zlikvidovat. Převoz zajišťuje „Karkulka“ T444.0255. Večer proběhne uvnitř podniku předání obou strojů a zachráněný vrak „papiňáku“ je opatrně vytažen ven. Během noci se velmi nízkou rychlostí vydal na cestu skutečně pozoruhodný vlak a za hodinu dorazil do Velkého Března. Zde byla lokomotiva odstavena nejprve na odvratné koleji 12, později na koleji 106, kde stojí dodnes. Lokomotiva je skutečně ve velmi dezolátním stavu – nekompletní pojezd, rozvod, deformované čelníky. Na tradiční uštěpačné poznámky však odpovídáme – do šrotu ji můžeme poslat vždy. Několikrát byly snahy ji příležitostně vystavit v Zubrnicích, ovšem i mezi členy ZMŽ se dosud nenašlo k tomuto kroku dostatek odvahy. O případném zprovoznění lokomotivy raději ani neuvažujeme, dost práce dá případné uvedení do vystavovatelného stavu. Oprava však není zatím v nejbližších letech v plánu, neboť sil je málo a na řadě jsou důležitější vozidla.