Vůz vyrobila v roce 1931 vagónka v Aeechenu (Německo) pro Německé říšské dráhy s označením DRB 704 355.

Po roce 1945 zůstal na území Čech a byl začleněn do majetku Československých státních drah (ČSD). Zde byl nadále používán k přepravě sypkých hmot, zejména štěrku. Poslední opravu prodělal v roce 1962 v dílnách Ostrava, koncem šedesátých let byl ze služeb státních drah vyřazen a odprodán cukrovaru Zvoleněves.

​

Ze všech vozů tohoto typu, které se během války dostaly na česká území, se v České republice do dnešní doby dochoval pouze ten náš. 

​

V roce 1992 byl vůz odkoupen a tím zachráněn před likvidací. Po komplikované přepravě (vůz musel být k nejbližším kolejím dotažen "po svých") byl umístěn ve Velkém Březně a v roce 1996 byl začleněn do sbírek Zubrnické museální železnice. Oprava vozu proběhla v letech 1997-1999. Vůz byl kompletně rozebrán. Bylo nutno vyrobit řadu chybějících dílů a srovnat některé deformované součásti rámu.

​

Vůz je řešen jako výsypný, s množstvím vnitřních a vnějších klapek. Zdánlivě komplikovaný systém umožňuje přesnou regulaci vysypávání štěrku, což se uplatnilo hlavně při pracích na obnově železničního svršku. Klapky se ovládají z plošinky, která je uzpůsobena jako průchozí. Při spojení dvou vozů plošinami k sobě tak mohla obsluha zvládnout vysypávat dva vozy. Původně byl vůz nebržděný. Ruční brzda, sloužící pouze k zajištění vozu, byla osazena až za éry ČSD.

​​

V roce 2009 byl vůz poprvé použit při opravě kolejiště v Zubrnicích, kde se osvědčil a od té doby je také používán k dopravě štěrku na trať při opravách.

​

Díky dotačnímu titulu Ministerstva dopravy ČR "Podpora obnovy historických železničních kolejových vozidel v období 2021-2023" se podařilo tomuto vozu obnovit lak do vystavovatelného stavu a dnes si tento vůz návštěvníci mohou prohlédnout v protorech nádraží Zubrnice, kde je od roku 2022 vystaven veřejnosti.